Láskyplný výkřik plný vášně

Miluju byrokracii. Zbožňuju nekonečný vyplňování a podepisování krásně barevných lejster, o kterých ani pořádně nevím, k čemu jsou. Užívám si nekonečné čekání v předlouhých frontách v různých institucích se zapáchajícími a rozkládajícími se lidmi. Vzrušuje mě cestování po půlce kraje a naprosto nelogické úřední hodiny. Ukájím se při kontaktu s nepříjemnými a protivnými úředníky. A úplně nejradši odvádím své peníze našemu skvělému státu, aby tito oficíři mohli být řádně placeni.

Kdyby byla byrokracie hmotnou entitou, dělal bych s ní hrozný prasárny. Velice rád bych ji přivázal k posteli hedvábnými šátky a pokapal horkým voskem. A potom bych ji bez jakýhokoli varování nasucho omrdal do prdele. Pěkně tvrdě, bez ohledu na drásavý křik, a tak dlouho, dokud by směs semene, fekálií a krve neudělala na prostěradle posetým střepy velkej, slizkej, smradlavej flek. Protože teprve potom by byrokracie mohla pochopit, jak moc ji miluju a jak se přibližně cejtim, když jsem nucenej ve svým volným čase jednat s bandou debilních, nekompetentních, zajebanejch, úřednickejch čůráků.

Eau de Piko

Během mýho osamělýho brouzdání brněnským centrem, někde mezi Svoboďákem a Českou, ve víru hluku šalin, aut a lidí, jsem potkal bývalýho kolegu z práce. Toho kýčovitě potetovanýho a lehce natvrdlýho domorodce s lehkým moravským přízvukem jsem poznal v době, kdy jsem se do Brna před pár lety nastěhoval a sháněl job. Nikdy jsme nebyli vyloženě kamarádi, nechodili jsme spolu na pivo a ani jsme na sebe něměli telefonní číslo, ale strávili jsme na společnejch šichtách víc jak půl roku, takže jsme se docela dobře poznali.

Jelikož tu moc lidí neznám, nejsem zvyklej koukat v davu po známejch či někoho zdravit na ulici, o to větší bylo moje překvapení, když mě zatahal za rukáv. Po klasickém rituálu stylu Nazdááár, jak se máš, co děláš, kam jdeš a podobně debilních small talks jsem si všiml, že vypadá nějak jinak. Zhubnul a zestárnul v ksichtě tak o patnáct let, rašeliniště místo pleti, jeho zuby se stylově zabarvily do podzimní hnědé. Život (bez hygieny) je krutej a nespravedlivej. Ale pak jsem si všiml ještě jedný věci. Jednoho dost signifikantního a výraznýho detailu, toho jedinečnýho prapodivnýho odéru, kterej se nedá splést s ničím jiným na světě: smrděl jako párno. A nebyl to jenom nějakej závan, byl to intenzivní, pulsující smrad pika vyloučenýho kožníma pórama, odkud se rozletěl do všech světových stran a křičel: "Já jsem smažka jak hovado! Uííííí...".

Vsadim se, že kdybych ho olíznul, tak bych se (kromě poblití) minimálně tejden nevyspal. Podivil jsem se sám sobě, že jsem si toho nevšiml hned ve chvíli, kdy na mě poprvý promluvil, protože to byla úplná symfonie feťáckýho smradu, Čtyři roční období: Junkie Remix. Jenom málo vůní je tak nadčasových a oblíbených, bořících hranice trendů, stylů a sezón. Jasně vole, Celine Dion, David Beckham, Angelina Jolie... každá druhá čubka má svou vlastní značku vůně, ale ani ty nejslavnější z francouzských, italských či jakýchkoli jiných parfémů nejsou mezi zákazníky tak oblíbené jako Eau de Pervitin. Párno Fragrance od nejlepších výrobců ze slavného Cejlu, dávná a supertajná receptura vylepšovaná po dlouhá desetiletí těmi nejzkušenějšími a nejzručnějšími chemiky a řemeslníky. Bezkonkurenčnost tohoto parfému potvrzuje i fakt, že je stále oblíben a milován i přes svůj poměrně nepraktický způsob vnitřního užití: rypákem. Avšak fajnšmekři a gurmáni z celého světa si jej radši střílej mezi prsty, to dá rozum.

Poslední kapka od Velkýho Bratra aneb Fašistický manýry O2

Už několik let mám zařízenej mobilní tarif u O2 a účet za telefon platím jednou za dva měsíce a to tak, že pokaždý když mi přijde tahle SMS...

"Vazeny zakazniku, za 4 dny dojde k odpojeni odchozich hovoru. Uhradou dluzne castky Kc xxx na ucet xxx, v.s. xxx, tomu predejdete. Pokud k odpojeni dojde, reaktivace sluzeb je zpoplatnena castkou xxx. Dekujeme O2"

...okamžitě odešlu peníze a mám na další dva měsíce klid. Jenže to bych si nesměl namrdat do holínek, že? Vše začalo lehce provokativními a ledabyle položenými dotazy ve středu a ve čtvrtek...

...a končilo několika málo zábavnými retweety.

Jediná věc, kterou se o mně mohl vskutku vstřícný pošuk z O2 dozvědět z rozhovoru výše, je moje jméno. Internet u nás doma neni napsanej na mě, tudíž zřejmě někdy mezi pauzou na honění na zaměstnaneckejch hajzlech a kurvení poctivě placenýho internetu si zmocněnec zla vyhledal mé jméno a odhalil mou strategii placení účtů. A tak mě dnes ráno probudila tato SMSka, která mě z postele zvedla velice snadno i po třech hodinách spánku:

Upozornění na čtyřdenní lhůtu na zaplacení, který mi zatím pokaždý přišlo, se najednou nekoná. A ano, já skutečně věřím tomu, že ty korporátní zmrdijedi surfujou po netu jak vyjetý a hledaj. Svědčí o tom i fakt, že nemusíte slovo "O2" použít ani v rámci hashtagu, ani nemusíte tweet adresovat přímo jim - ONI SI VÁS NAJDOU!

Co bude dál? Začne zničeho nic hořet Reichstag?

Neptej se mě na mou píču

Hele vole, sociální sítě mám fakt rád. Baví mě interagovat s lidma, ať už je znám nebo ne a prostě mě jen baví; ať už jenom tak blbnu nebo se s nima hádám jak kokot o píčovinách, celkově mě uspokojuje ten pocit oboustranný online komunikace. Ale co mě fakt fascinuje je ta trendy cool mrdka ask.fm. Já jsem sice dost sebestřednej egočurák, ale nemůžu se rovnat s těma čubičkama, který na svou zeď pověsí odkaz s nějakým peprným komentem typu "Ptejte se mě! Protože vás zajímám! Tak dělejte, vy píče! Jako haló?"

A pak se teda ze zvědavosti kouknu na jejich zeď, abych zjistil kolik nadrženejch blbečků je ochotnejch se ptát nějaký attention whore na pubescentní píčoviny. Nějakej idiot se najde vždycky, ale "vtipnější" bejvaj odpovědi. Podle mého dlouhodobého sociologického průzkumu (muhehe) ty samý flundry, který tak toužej po dotazech vypatlanejch blbečků, odpovídaj na jakoukoliv otázku jen trochu zavánějící intimitou s takovou neurčitostí, že mě jejich motivace dělat ze sebe kundu na internetu nedává už vůbec žádnej smysl.

Ve většině případů nejsou ani schopný odpovědět na otázku, jak často mají sex ("Chichichi... to vás nemusí zajímat :P"), takže moje nutkání se zaregistrovat jen proto, abych se zeptal, jestli si nechaj mrdat prdel, je pryč. Od čeho teda kurva ty stránky jsou?! Já už vážně ničemu nerozumim.

Jestli vás baví jenom ten fakt, že někdo věnuje čas tomu zeptat se vás na kokotinu, stoupněte si s cigárem před hlavák a nechte se vyslýchat od dealerů komunikačních společností, pojišťováků, křesťanů s letákama nebo smažek sockujících drobný a cigáro, a nezasírejte mi kurva kyberprostor.

"Prosím vás, slečno, neměla byste nějaký drobáky?"
"Chichichi...možná jo a možná ne! :P"

Porno není fikce

Odmítám věřit tomu, že pornografie je pouhou "pohádkou pro dospělý", jak se tak říká. Většina lidí si neuvědomuje to utrpení, jenž prožívají oni aktéři během každodenních situací. Celý Los Angeles a Miami, a vůbec většina světa, je plný nešťastnejch paniček v domácnosti, který prostě potřebujou po tom instalatérovi opravit kapající kohoutek, ale místo toho se dočkaj jenom vyprášenýho kožichu.

Je až k pláči, kolik vyhladovělých slečen si s nadšením objedná klobásovou pizzu, ale ve výsledku ji ani nestihnou ochutnat. Čeká je pouze dezert, a studená klobásová pizza je vskutku odporná. Nezapomínejme ale i na trpící a choré lidi v nemocnicích po celém světě, kteří nutně potřebují lékařskou péči, avšak stávají se oběťmi těch zkurvenejch nadrženejch sestřiček, který s největší pravděpodobností ani nestudovaly na zdrávce.

Je mi až smutno z toho, kolik takových monster běhá po planetě. Světová ekonomika, tradiční řemesla, většina služeb a dokonce i školství, zemědělství a armáda jsou díky nim ve stále větší prdeli. Zamyslete se nad tím, až uvidíte otřesné záběry análního gapingu ze Sýrie.

Ukaž kozy (pokud nemáš co říct)

Původně jsem chtěl dneska urážet holky, co maj jako profilovou či úvodní fotku jenom svůj výstřih, ale pak jsem si uvědomil, že bych tím ztratil značnou část svejch followers na twitteru. Já mám vůbec k výstřihům hrozně ambivalentní vztah. Na jednu stranu miluju prsa (na žebříčku toho, co mám na planetě Zemi nejradši zabírají druhé a třetí místo hned po koťátkách), na druhou stranu mám pocit, že když má holka potřebu vyvalovat kozy víc než je třeba, snaží se upoutat pozornost na svoje tělo, protože zbytek její osobnosti stojí za píču. Navíc nemám rád tu manipulaci s primitivními mužskými mozečky na úrovni primárních fyzických potřeb.

A jakoby toho nebylo málo, i v případě částečného veřejného vystavování znaků plodnosti platí dvojí metr. Když vyleze holka s výstřihem mezi lidi, mužská populace aplauduje a ostatní ženy tiše závidí, pokud je co. Ale když já vlezu do přeplněný tramvaje s napůl staženejma kalhotama, aby byla moje masivní erekce také odhalena jen z části, hned mě všichni označí za perverzního úchyla a sociopata. A navíc taky všichni neomaleně čumí, jakoby nevěděli, že mám oči na ksichtě.

Projevy studijního čůráctví

Chtěl bych bejt takovej ten nekompromisní alfa-samčí borec, co přijde na zkoušku a vyřvává na chodbě, jak se hrozně neučil, jak na to děsně tvrdě sere a jak neměl čas, protože se hrozně vožral či prováděl jiný testosteronový aktivity. Takhle nějak podobně jsem se choval na střední, od tý doby uplynulo dost času a dneska už jenom sedim doma, střídavě se učim a hraju xbox a občas někoho urazim na sociální síti. Bohužel už nikdy nebudu takovej frajer. Ale pořád můžu začít nosit tílko nebo si nechat potetovat krk.

Holky nejsou tak tvrdý, ty před zkouškama na chodbě jenom fňukaj jak malý pipiny. S tímhle před-zkouškovým naříkáním jsem přišel na dvě zajímavé souvislosti:
Za prvé: čim víc omílaj to, že nic neumí, tim spíš vzrůstá pravděpodobnost, že danou látku umí a že dostanou relativně dobrou známku, jejich naříkání je tedy jenom prachsprostá snaha o získání pozornosti (v internetovém slangu se tomuto krásnému fenoménu říká "attention whores").
Za druhé: čim teatrálnější, afektovanější a otravnější hlas, tim větší píča.

To je bohužel jedna z nevýhod studia, že občas přijdete do styku s lidmi, a tím nemyslím on-line, ale normálně, fyzicky, face-to-face. Jak odporné. A vlastně je to i jedna z nevýhod chození do práce... a na nákup...  nebo do hospody. Jděte do hajzlu.

Nehmotnej Hitler

Včera jsem koukal na děsně esoterickej a epickej dokument o plameňácích. Věděli jste, že když malinký roztomilí plameňáčci lezou do slaný vody, utvoří se jim na nožičkách taková hnusná krusta, kvůli který pak nemůžou migrovat s ostatníma kamarádama plameňákama, a plácaj se s těma těžkejma obalenejma nožičkama opuštěný v bahně, padaj na zobák a trpí, dokud neumřou? Matka příroda je pěkně vychcaná, krutá svině. Takovej nehmotnej Hitler.

Daleko humánnější by bylo, kdyby byli pěstovaný ve velkochovu, kde by měli svoje miniaturní klícky a dostávali vydatnou stravu plnou steroidů. Potom by se hromadně povraždili, opracovali a rozvezli do supermarketů, kde bychom si je mohli koupit a sníst. Nenatáčely by se o tom žádný dokumenty, který by mě zbytečně rozesmutňovaly, ale měl bych jistotu, že neměly krusty na nožičkách a nechcíply někde v bahně. A navíc bych se dobře nažral. Takovej konzumní Hitler.

Drogový filosof

Čim jsem starší, tim jsou ty kocoviny horší a horší. Třeba dneska jsem se v poledne vzbudil a cejtil se jak úplný hovno, a to už jsem dva tejdny nic nechlastal. Kde jsou ty časy, kdy nám v patnácti stačil jeden krabicák ve dvou lidech a byli jsme šťastní, opilí a druhý den funkční. Dneska po pořádný kalbě nejsem schopnej druhej den vstát z postele a zformulovat smysluplnou větu.

Což mě přivádí na myšlenku, že kocovina není nic jinýho, než prachobyčejnej dojezd, to jen pohodlná lidská společnost si jej přejmenovala - společensky akceptovatelná droga přece nemůže způsobovat něco tak odpornýho, jako je drogovej absťák, fuj! Dáme tomu několik roztomilejch názvů, jako například kocour, opice a vůbec polovina zoologický zahrady, a budeme do sebe každej víkend vědomě futrovat legální substance, aniž bychom cítili jakoukoli vinu, jupí! Pravda je ovšem taková, že ve svý podstatě neni velkej rozdíl mezi party zombíkama ploužícíma se v neděli ráno domů z hospody a roztěkanou smažkou po třídenní jízdě na hlaváku. To jenom povrchní a pokryteckej pohled na svět nám brání to vidět, bipolární rozdělení toho co je dobrý a špatný se banalizuje a ospravedlňuje "legalitou" a ignorantstvím.

Já osobně bych si mejdan užil daleko víc, kdybych si na baru za večer mohl dát dvě piva a něco málo aspoň trochu kvalitního kokainu. Nedělal bych takovej bordel a ostudu, výjimečně bych si pamatoval co se dělo, byl bych víc uvolněnej a hlavně by mi druhej den v hlavě nelítaly hřebíky. Ono to neni takový sci-fi, jak se na první pohled zdá, v Anglii má u sebe každej druhej sedmnáctiletej fakan půl gramu MDMA a přijde jim to úplně normální, a opravtě mě jestli se pletu, ale nevypadá to, že by to na jejich společnost mělo nějakej negativní vliv. Snad možná jenom ta jejich šílená kuchyně, ale za to nejspíš může Thatcherová. A občas někomu někdo uřízne hlavu mačetou. Big deal.

Mimochodem, víte jak se říká dojezdu u LSD? Nijak, protože po LSD žádný nejsou.

Zdravá Vagína

V novém čísle časopisu Zdravá Vagína: In & Out ze světa šoubyznysu aneb Všechno co jste chtěli vědět o celebritách a dalších stupidních mrdkách! Módní gestapo, reklamy na předraženou kosmetiku, tipy jak nebejt tlustá píča a jak se neoblíkat jako blbá kráva, a mnohé další životně důležité informace jenom pro vás! Doporučíme Vám, jaké biomrkve kde nakupovat, abyste si udrželi linii, protože určitě žerete hovna! Spousta barevnejch obrázků a málo textu, abyste si nezapařili ty vaše debilní hlavičky!

OUT
Tento týden dostává OUT Avril Laviňová, jelikož si bude brát zpěváka Nickelback. To už je sama o sobě píčovina jak drát, ještě horší je, že před pár lety dala kopačky zpěvákovi Sum 41, údajně kvůli tomu, že měl "problémy s braním kokainu". Osobně teda nechápu, jak s tim může mít někdo problém. Stačí udělat jakous takous lajnu, srolovat bankovku nebo vzít brčko, a sát rypákem jak debil dokud se vám nerozpůlí hlava. Každopádně zpěvák Nickelback problémy s braním kokainu evidentně nemá, ale i tak má kurevsky daleko k tomu bejt skejtr boj.

IN
Kapela Nightwork! Tento bezpochyby klenot české hudební scény je to nejlepší, co může česká kultura nabídnout. Svědčí o tom i jejich nově avizované album s názvem "Čauki Mňauki" a videoklip k singlu, který kapela natáčela v krojích s Ondřejem Soukupem. Osobně si nedovedu představit nic krutopřísnějšího, snad jen letošní vystoupení Kabátů na festivalu Rock for People. A to ani nejsem žádná mladičká píča, která ždíme kalhotky pokaždý, když vidí Dyk. Nightwork prostě jedou, posunují hranice umění a hudby co nejdál to jde, takhle talentovaná kapela vzniká jednou za dekádu. A já o tom něco vim, tak trochu do toho dělám a dost se v tom vyznám.

Bořivoj Blána, redaktor rubriky OnaDnes

Manifest nenávisti na sociálních sítích

Vážně přemejšlim o tom podstoupit informační detox a zakázat si na nějakej čas zpravodajský servery. Novinky.cz jsem si zakázal už dávno, stejně jako všechny ostatní pseudozpravodajský mrdky, ale bohužel ve mně převládá to nutkání mít alespoň trochu přehled o tom, co se děje. A pak za to platím vlastním sebenasráním kvůli úrovni internetový žurnalistiky, nemluvě o výblitkách naprosto vypatlanejch diskutérů. Většinu času to neřešim, docela se tou demencí dokážu i pobavit, ale občas mám pocit, že mi jen při pohledu na hlavní stránku mozkový buňky páchaj sebevraždu.

Podobnej bitch jsem si na sebe upletl na Facebooku. Mám v přátelích lidi, s kterejma si s největší pravděpodobností nikdy nebudu mít co říct, ale baví mě pozorovat jejich debilitu. A pak mám jednou blbej den, dojde mi tabák, mám průjem nebo dokonce musím vstát z postele, a podstupuju neuvěřitelnou zkoušku trpělivosti, během který se přemáhám, abych někomu neokomentoval status stylem:

"Drž už kurva hubu, ty afektovaná, ufňukaná, stupidní píčo. Divím se, že ses při svý debilitě ještě neudusil/a zubním kartáčkem."

Přeji Vám krásně vymrdané odpoledne.

POZOR! ACHTUNG! CAPS LOCK!

Následující zpráva je zaručeně pravdivý hoax, který se stal známé bývalého spolubydlícího bratrance synovce bratra mé matky.

Před několika týdny si dotyčná sedla v kině na něco píchajícího na sedadle. Když vstala, zjistila, že se jedná o vzácný druh hada, který jen tak pro prdel kouše do špiček banánů, aby je otrávil.

Při cestě domů stopem ji nabral podivný muž. Když zastavil, aby se vysral, dotyčná zpanikařila a ujela jeho autem až do města. Při prohlídce kufru našla sbírku nožů, škrtící strunu, bazuku a gumové kuře.

To ale není vše! Před vchodem do svého domu spatřila bizarní výjev: muže se zaseknutou hlavou v kontejneru na plasty znásilňovaného ženou s připínacím dildem, která se mimo jiné proslavila sušením čivav v mikrovlnné troubě.

Kontrolní středisko zaznamenalo v poslední době mnoho podobných případu v mnoha městech po celé republice. Žádáme Vás, abyste tuto zprávu podali co nejvyššímu počtu vašich blízkých, přátel i známých, které tak upozorníte na toto nebezpečí.

Děkujeme.

PhDr. Zbyněk Smíšek & Dr. Dre