Chtěl bych bejt takovej ten nekompromisní alfa-samčí borec, co přijde na zkoušku a vyřvává na chodbě, jak se hrozně neučil, jak na to děsně tvrdě sere a jak neměl čas, protože se hrozně vožral či prováděl jiný testosteronový aktivity. Takhle nějak podobně jsem se choval na střední, od tý doby uplynulo dost času a dneska už jenom sedim doma, střídavě se učim a hraju xbox a občas někoho urazim na sociální síti. Bohužel už nikdy nebudu takovej frajer. Ale pořád můžu začít nosit tílko nebo si nechat potetovat krk.
Holky nejsou tak tvrdý, ty před zkouškama na chodbě jenom fňukaj jak malý pipiny. S tímhle před-zkouškovým naříkáním jsem přišel na dvě zajímavé souvislosti:
Za prvé: čim víc omílaj to, že nic neumí, tim spíš vzrůstá pravděpodobnost, že danou látku umí a že dostanou relativně dobrou známku, jejich naříkání je tedy jenom prachsprostá snaha o získání pozornosti (v internetovém slangu se tomuto krásnému fenoménu říká "attention whores").
Za druhé: čim teatrálnější, afektovanější a otravnější hlas, tim větší píča.
To je bohužel jedna z nevýhod studia, že občas přijdete do styku s lidmi, a tím nemyslím on-line, ale normálně, fyzicky, face-to-face. Jak odporné. A vlastně je to i jedna z nevýhod chození do práce... a na nákup... nebo do hospody. Jděte do hajzlu.
Žádné komentáře :
Okomentovat