Eau de Piko

Během mýho osamělýho brouzdání brněnským centrem, někde mezi Svoboďákem a Českou, ve víru hluku šalin, aut a lidí, jsem potkal bývalýho kolegu z práce. Toho kýčovitě potetovanýho a lehce natvrdlýho domorodce s lehkým moravským přízvukem jsem poznal v době, kdy jsem se do Brna před pár lety nastěhoval a sháněl job. Nikdy jsme nebyli vyloženě kamarádi, nechodili jsme spolu na pivo a ani jsme na sebe něměli telefonní číslo, ale strávili jsme na společnejch šichtách víc jak půl roku, takže jsme se docela dobře poznali.

Jelikož tu moc lidí neznám, nejsem zvyklej koukat v davu po známejch či někoho zdravit na ulici, o to větší bylo moje překvapení, když mě zatahal za rukáv. Po klasickém rituálu stylu Nazdááár, jak se máš, co děláš, kam jdeš a podobně debilních small talks jsem si všiml, že vypadá nějak jinak. Zhubnul a zestárnul v ksichtě tak o patnáct let, rašeliniště místo pleti, jeho zuby se stylově zabarvily do podzimní hnědé. Život (bez hygieny) je krutej a nespravedlivej. Ale pak jsem si všiml ještě jedný věci. Jednoho dost signifikantního a výraznýho detailu, toho jedinečnýho prapodivnýho odéru, kterej se nedá splést s ničím jiným na světě: smrděl jako párno. A nebyl to jenom nějakej závan, byl to intenzivní, pulsující smrad pika vyloučenýho kožníma pórama, odkud se rozletěl do všech světových stran a křičel: "Já jsem smažka jak hovado! Uííííí...".

Vsadim se, že kdybych ho olíznul, tak bych se (kromě poblití) minimálně tejden nevyspal. Podivil jsem se sám sobě, že jsem si toho nevšiml hned ve chvíli, kdy na mě poprvý promluvil, protože to byla úplná symfonie feťáckýho smradu, Čtyři roční období: Junkie Remix. Jenom málo vůní je tak nadčasových a oblíbených, bořících hranice trendů, stylů a sezón. Jasně vole, Celine Dion, David Beckham, Angelina Jolie... každá druhá čubka má svou vlastní značku vůně, ale ani ty nejslavnější z francouzských, italských či jakýchkoli jiných parfémů nejsou mezi zákazníky tak oblíbené jako Eau de Pervitin. Párno Fragrance od nejlepších výrobců ze slavného Cejlu, dávná a supertajná receptura vylepšovaná po dlouhá desetiletí těmi nejzkušenějšími a nejzručnějšími chemiky a řemeslníky. Bezkonkurenčnost tohoto parfému potvrzuje i fakt, že je stále oblíben a milován i přes svůj poměrně nepraktický způsob vnitřního užití: rypákem. Avšak fajnšmekři a gurmáni z celého světa si jej radši střílej mezi prsty, to dá rozum.

Poslední kapka od Velkýho Bratra aneb Fašistický manýry O2

Už několik let mám zařízenej mobilní tarif u O2 a účet za telefon platím jednou za dva měsíce a to tak, že pokaždý když mi přijde tahle SMS...

"Vazeny zakazniku, za 4 dny dojde k odpojeni odchozich hovoru. Uhradou dluzne castky Kc xxx na ucet xxx, v.s. xxx, tomu predejdete. Pokud k odpojeni dojde, reaktivace sluzeb je zpoplatnena castkou xxx. Dekujeme O2"

...okamžitě odešlu peníze a mám na další dva měsíce klid. Jenže to bych si nesměl namrdat do holínek, že? Vše začalo lehce provokativními a ledabyle položenými dotazy ve středu a ve čtvrtek...

...a končilo několika málo zábavnými retweety.

Jediná věc, kterou se o mně mohl vskutku vstřícný pošuk z O2 dozvědět z rozhovoru výše, je moje jméno. Internet u nás doma neni napsanej na mě, tudíž zřejmě někdy mezi pauzou na honění na zaměstnaneckejch hajzlech a kurvení poctivě placenýho internetu si zmocněnec zla vyhledal mé jméno a odhalil mou strategii placení účtů. A tak mě dnes ráno probudila tato SMSka, která mě z postele zvedla velice snadno i po třech hodinách spánku:

Upozornění na čtyřdenní lhůtu na zaplacení, který mi zatím pokaždý přišlo, se najednou nekoná. A ano, já skutečně věřím tomu, že ty korporátní zmrdijedi surfujou po netu jak vyjetý a hledaj. Svědčí o tom i fakt, že nemusíte slovo "O2" použít ani v rámci hashtagu, ani nemusíte tweet adresovat přímo jim - ONI SI VÁS NAJDOU!

Co bude dál? Začne zničeho nic hořet Reichstag?

Neptej se mě na mou píču

Hele vole, sociální sítě mám fakt rád. Baví mě interagovat s lidma, ať už je znám nebo ne a prostě mě jen baví; ať už jenom tak blbnu nebo se s nima hádám jak kokot o píčovinách, celkově mě uspokojuje ten pocit oboustranný online komunikace. Ale co mě fakt fascinuje je ta trendy cool mrdka ask.fm. Já jsem sice dost sebestřednej egočurák, ale nemůžu se rovnat s těma čubičkama, který na svou zeď pověsí odkaz s nějakým peprným komentem typu "Ptejte se mě! Protože vás zajímám! Tak dělejte, vy píče! Jako haló?"

A pak se teda ze zvědavosti kouknu na jejich zeď, abych zjistil kolik nadrženejch blbečků je ochotnejch se ptát nějaký attention whore na pubescentní píčoviny. Nějakej idiot se najde vždycky, ale "vtipnější" bejvaj odpovědi. Podle mého dlouhodobého sociologického průzkumu (muhehe) ty samý flundry, který tak toužej po dotazech vypatlanejch blbečků, odpovídaj na jakoukoliv otázku jen trochu zavánějící intimitou s takovou neurčitostí, že mě jejich motivace dělat ze sebe kundu na internetu nedává už vůbec žádnej smysl.

Ve většině případů nejsou ani schopný odpovědět na otázku, jak často mají sex ("Chichichi... to vás nemusí zajímat :P"), takže moje nutkání se zaregistrovat jen proto, abych se zeptal, jestli si nechaj mrdat prdel, je pryč. Od čeho teda kurva ty stránky jsou?! Já už vážně ničemu nerozumim.

Jestli vás baví jenom ten fakt, že někdo věnuje čas tomu zeptat se vás na kokotinu, stoupněte si s cigárem před hlavák a nechte se vyslýchat od dealerů komunikačních společností, pojišťováků, křesťanů s letákama nebo smažek sockujících drobný a cigáro, a nezasírejte mi kurva kyberprostor.

"Prosím vás, slečno, neměla byste nějaký drobáky?"
"Chichichi...možná jo a možná ne! :P"