středa 7. května 2014

Bolest: akt 3

Jsem taková obdoba poutě na maloměstě... chvíli tu je, a je to hrozná sranda, ale když zmizí, už si na ni nikdo nevzpomene.

Haha, čuráci! Velice oduševnělá metafora, co?!

Pobav se.

Vždyť je to takovej kokot! Podívej se na něj! Takovej vychrtlej hňup...

jsem to já, nebo on?

Chodí s holkou, nebo, jak se dnes s oblibou říká, 'je ve vztahu' s holkou, o který se ti zdá každou noc.

Přijdeš si směšnej sám sobě. Oprávněněněněně. něněněně. něně. ně.

A co s nim asi tak dělá? To samý, co dělala s tebou? V těch chvílích absolutní intimity a oboustranný důvěry?

Blbečku. Málem smíchy bleju.

Osekám to na dřeň.

'Zadní vrátka'.

Právě mi zazvonil mobil, což mě fakt v jednu chvíli potěšilo.

Ale mám jen vybitou baterku. Aspoň to bliká a zvoní!

A mám rozbitou hubu.

"Jsem ráda, že to tvý trápení skončilo."

řekla uvnitř mě, když jsem si hodil lano.

Žádné komentáře :

Okomentovat