Nesnášim výraz kvartální alkoholik. Poprvý jsem ho slyšel, když mi bylo jedenáct při jednom z ožraleckejch sebelítostivejch projevů svýho fotra během těch pár dní, co jsem u něj trávil prázdniny. Tenkrát jsem ještě žil v naivním přesvědčení, že nikdy nebudu kouřit ani pít, natož brát drogy, který nám ve škole prezentovali jako instantní přípravky na smrt. Většinu času u táty jsem strávil nakupovánim piv, popřípadě zahazovánim je do křoví u rybníka, aby už nechlastal. Bylo to přibližně v tý době, kdy se do mě poprvý pokusil strčit svý péro a kdy definitivně skončilo moje dětství.
Prvního jointa jsem dostal do ruky někdy ve dvanácti. Stal se ze mě příslušník frackovský generace, která trávila všechen svůj čas ve skejtparku vyráběním bong z pet lahví, chozením za školu a podplácením bezdomovců, aby nám koupili krabicový víno. Zatimco naše mámy si myslely, že přespáváme u kámoše, hrajeme playstation a čumíme na televizi, my jsme mezitim nocovali ve vchodech za výtahama ve smradu chcanek a vlastních i cizích blitek, protože jsme byli na sračky z pár piv a nějakýho přehnojenýho hulení. Škola nás připravila na život v tom smyslu, že jsme se naučili vyhejbat se společnejm šatnám kvůli kriplům, který si pořídili první devítku někdy v sedmnácti, a který se bavili šlapáním na hlavu komukoli, kdo byl zrovna po ruce. Většina z nich dneska sedí nebo hajluje v noci po městě.
Snili jsme o kariéře rock'n'rollovejch hvězd a prcání holek, což jsme si celkem dokázali vyplnit, až na ty prachy a slávu... a fakt, že ty holky většinou byly ožralý do němoty a my se je snažili hromadně vyprstit, aniž by se vzbudily. Pravda je, že ani neznám moc lidí, který by si pamatovali svůj první sex, všechno se většinou odehrávalo pod vlivem jakejchkoli substancí, který se nám dostaly pod ruku. I když to všechno zní hrozně šíleně, většina z nás přežila, což se nedá říct o našich iluzích o budoucnosti. Dospívání je asi jedna z nejodpornějších věcí, jakejma si můžeš projít, ale na druhou stranu závidim těm mladejm lidem, který zatim ještě nemusí kombinovat prášky s chlastem, aby se normálně vyspali.
"Musíš se prostě posunout ve svým životě dál, přestat ty věci řešit!"
Utíkání od čehokoli je sice jedna z mejch nejobdivuhodnějších vlastností (kromě flusání na zem), ale v některejch případech to připomíná rozbíhání se hlavou proti zdi a kochání se krvavejma flekama na omítce za doprovodu šílenýho smíchu. Tyhle rady od lidí žijících v bublině nesmyslnejch a naprosto nedůležitejch hodnot, kterejm řikaj život, jsou fakt k nezaplacení. Můžeš si ze mě zkusit udělat kamaráda, já ti popovídám o veškerejch svejch problémech, a třeba si budeme rozumět. Ale víš, jakej jsem zmrd. Jakmile se jednou otočíš zády, s rozeběhem narvu péro do tvý holky.
"Potřebuješ odbornou pomoc."
Všechno je lež. I když žiju jen v zákoutí jedný pomatený hlavy, jsem skutečnější, než 'si ochotnej si připustit. Jsem noční cesta taxíkem se zkrvaveným ksichtem. Jsem ten týpek, co se tajně prohrabuje v prášcích svejch rodičů a pak si honí ve tři odpoledne na hlavním nádraží. Jsem kvartální alkoholik a to nejhorší, co si dokážeš představit pod pojmem lidská bytost.
Jsem Reff Sojvil.
Žádné komentáře :
Okomentovat