Cejtim vůni tvejch krásnejch dlouhejch vlasů a vim, že je všechno špatně. Víme to všichni. Řikáme to všichni. Přehlížíme to všichni. Ať uděláš cokoliv, někdo umře. Neexistuje lepší argument, než nůž z u mýho zápěstí a tvoje slzy. Však máš vždycky pravdu, a já cejtim tvojí bolest. Obdivuju jak dokážeš snášet, když ti všichni tolik ubližujou. Já ti ukážu svět. A když nebudeš chtít, rozmlátím ti hlavu o schody. Miluju tě.
Všechny otázky jsou špatně položený a všechny odpovědi jsou lži. Ze všech těch tvejch keců si pamatuju minimum. Jakmile nemluvíš o mně, tak radši zavři hubu. Ať tě ani nenapadne se rozhlížet. Pojďme se smířit s našema zkurvenejma životama, pojďme spolu překlenout všechny ty závistivý kecy, pojďme se uzavřít do mojí bubliny. Pojďme se ušukat k smrti. Rozkopu tvý zkurvený dveře.
Strčím sirku do zvonku. A nebo do tvýho oka.
Nekřič.
Vytvářim hodnoty. Snažim se změnit svůj život k lepšímu. A taky samozřejmě tvůj, tak laskavě zavři tu svou sprostou hubu, píčo. Jsem rád, že mi za to projevuješ vděčnost, ale ať už tě nevidim s tou blbou krávou... nemá mě ráda, tak proč se s ní bavíš? Ještěže se máme navzájem a nemusíme snášet tu parodii na společenskej život. Protentokrát tě pustím ven, ale moc si nezvykej. Budu čekat tři hodiny před hospodou na toho vypíčenýho barmana, kterýmus dala dýško. Kokot pozná, jak moc tě miluju.
Vyžívám se v těch situacích, o kterých stoprocentně vím, že ovlivní můj život takovým způsobem, že není cesty zpět. A ty? Zatímco budeš přemejšlet nad odpovědí, projedu všechny zprávy v tvým mobilu. A pak, až se budeš sbírat z podlahy s rozjebanym ksichtem, dopiju zbytek toho vína s platem stilnoxů a nasednu na první vlak, kterej uvidim. Ten stejnej vlak, před kterým bys měla svázaná ležet.
Už ti konečně došlo, kdo jsem?
Reff Sojvil
Žádné komentáře :
Okomentovat